Většina dodávky tepelné energie a teplé vody je v ČR zajišťována dálkovým zásobováním tepelné energie nebo ústředním zdrojem zásobování. To je v jednotlivých budovách dále distribuováno společným vnitřním rozvodem tepelné energie do jednotlivých prostor budovy (např. bytových a nebytových prostor). Z posledního sčítání lidí, bytů a domu z roku 2011 vyplývá, že na soustavu zásobování tepelnou energií bylo v ČR napojeno 1 403 796 bytů, z 1 443 602 hospodařících domácností.
Dle § 7 odst. (2) písm. g) zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, jsou stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek dále povinni vybavit, v případě bytových domů a víceúčelových staveb s dodávkou tepla nebo chladu ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo s ústředním vytápěním nebo chlazením anebo společnou přípravou teplé vody každý byt a nebytový prostor přístroji registrujícími dodávku tepelné energie, kterými jsou stanovená měřidla podle zákona o metrologii anebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění.
Zákon a navazující prováděcí předpis vyhláška č.194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie tedy uvádí dvě možnosti instalace přístrojů registrujících dodávku tepelné energie.
a) Stanovená měřidla podle zákona o metrologii – tzv. kalorimetry
Prvním případem jsou nově postavené moderní bytové domy nebo víceúčelové stavby, kde je vstup tepelné energie vnitřním tepelným rozvodem do bytu nebo nebytového prostoru zajištěn pouze z jednoho místa. V tomto případě je tedy možné použít stanovená měřidla tepla podle zákona o metrologii. Za tato měřidla tepla se potom považují kompaktní měřiče tepla, nebo kombinace měřidla protečeného množství nosného média, snímače teploty a vyhodnocovací jednotky kombinovaných měřičů tepla zaznamenávající skutečnou spotřebu tepelné energie pro vytápění a na poskytování teplé vody. Měření je založeno na rozdílu teploty mezi vstupní hodnotou a výstupní větví rozvodů tepla. Měří se tedy doopravdy spotřebované teplo.
b) Zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění – tzv. RTN, indikátory
Druhým případem (a to většinovým) bude situace, kdy je vstup a výstup tepelné energie vnitřním tepelným rozvodem do bytu nebo nebytového prostoru proveden více než z jednoho místa. V tomto případě se používají zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Za takové přístroje se považují podle návrhu této vyhlášky indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy (blíže specifikované v technických normách ČSN EN 834 a 835) instalované přímo na každém otopném tělese nebo indikátory instalované na odtokové trubce z otopného tělesa nebo přístroje se snímačem vnitřní teploty daného vytápěného prostoru a venkovní teploty k příslušející budově s trvalým průběhovým záznamem rozdílů teplot za časový interval, což je použití tzv. denostupňové metody.
Poměrové indikátory jsou založeny na principu odpařování kapaliny. Odpařování se děje díky teplotě a rychlost odpařování je přímo závislá na této teplotě, bez ohledu na to, jak jí bylo dosaženo (sluneční záření, přímotop..) Celkový počet odpařených dílků je potom porovnán s hodnotou spotřeby tepla na patě budovy a jejich podílem je dána číselná hodnota spotřeby odpovídající jednomu dílku na poměrovém měřidle. Poměrová měřidla se osazují na tepelných zařízeních, tedy na radiátory a proto je jich zpravidla potřeba větší počet.