Energetická náročnost budovy kvantifikuje veškeré energie spotřebované při standardizovaném provozu budovu – jedná se o energii na vytápění, přípravu teplé vody, chlazení, úpravu vzduchu větráním a klimatizací a energii na osvětlení.
Požadavky na energetickou náročnost jsou stanoveny ve vyhlášce č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budovy (dále vyhláška) a jsou stanoveny pro:
1/ nové budovy a budovy s téměř nulovou spotřebou energie
2/ větší změnu dokončené budovy a jinou než větší změnu dokončené budovy.
V ostatních případech u stávajících budov není vyžadování plnění těchto požadavků. Tudíž u stávajících budov, u kterých nedochází k žádné změně, se pouze hodnotí energetická náročnost budovy a není potřeba, aby takováto budova plnila požadavky na energetickou náročnost.
Energetickou náročnost budovy dokládá průkaz energetické náročnosti budovy (dále průkaz). Průkaz zpracovaný pro účely některé z výše uvedených možností dokládá plnění požadavků na energetickou náročnost budovy, které by takováto budova měla plnit, kdežto průkaz zpracovaný pro účely prodeje či pronájmu budovy pouze hodnotí budovu.
Co jsou to požadavky na energetickou náročnost budovy?
Vyhláška stanovuje tzv. ukazatele energetické náročnosti budovy. Jsou to:
a) celková primární energie za rok;
b) neobnovitelná primární energie za rok;
c) celková dodaná energie za rok;
d) dílčí dodané energie pro technické systémy vytápění, chlazení, větrání, úpravu vlhkosti vzduchu, přípravu teplé vody a osvětlení za rok;
e) průměrný součinitel prostupu tepla;
f) součinitele prostupu tepla jednotlivých konstrukcí na systémové hranici;
g) účinnost technických systémů.
Hodnoty těchto ukazatelů pak udávají to, zda jsou plněny požadavky na energetickou náročnost budovy. Požadavky na novou výstavbu se liší od požadavků na změny dokončených budov. Zároveň se hodnoty ukazatelů porovnávají s referenčními hodnotami (stanovené pro referenční budovu).
Stanovené požadavky
To, zda nová budova plní požadavky na energetickou náročnost budovy je tedy patrné z průkazu energetické náročnosti budovy.
1/ V případě novostaveb se jedná o splnění tří ukazatelů:
– ukazatele neobnovitelné primární energie za rok
– celkové dodané energie za rok
– průměrného součinitele prostupu tepla
Každý z těchto ukazatelů je znázorněn v jednom sloupci průkazu. Sloupce jsou na obrázku v příloze označeny čísly 1, 2 a 3. Oba tyto obrázky tvoří tzv. grafické znázornění průkazu a představuje hlavní výstup průkazu tzv. grafické znázornění, které se pak vyvěšuje v budovách samotných. Aby bylo na první pohled patrné, že budova plní požadavky na energetickou náročnost budovy, je v grafickém znázornění zařazena do tzv. klasifikačních tříd A až G, přičemž G je nejhorší. Zařazení je znázorněno pomocí dvou šipek v každém sloupci. Černá šipka značí faktický stav budovy, bílá pak možnosti na zlepšení její energetické náročnosti. Důležité jsou však černé šipky ve třech označených sloupcích, které v případě novostaveb nesmí být umístěny níže, než v klasifikační třídě C. Pokud by černá šipka byla byť jen v jednom ze tří sloupců např. v třídě D, pak novostavba již nesplňuje požadavky na energetickou náročnost a neměla by být povolena její výstavba.
2/ Větší změna dokončené budovy a jiná než větší změna dokončené budovy
Legislativa umožňuje plnit požadavky na energetickou náročnost budovy u rekonstrukcí více způsoby.
– buď skrze ukazatele neobnovitelné primární energie za rok a průměrného součinitele prostupu tepla
nebo
– skrze celkovou dodanou energii za rok a průměrného součinitele prostupu tepla
nebo
– skrze součinitele prostupu tepla jednotlivých konstrukcí na systémové hranici pro všechny měněné stavební prvky a současně účinnost technických systémů pro všechny měněné technické systémy.
Proč znát energetickou náročnost budovy?
V dnešní době, kdy je nabídka různých produktů na trhu tak rozmanitá, se většina lidí při vybírání produktů neřídí již pouze vlastním úsudkem, ale zjišťuje co nejvíce dostupných informací, na jejichž základě se může pak rozhodnout, který produkt vybere. U nákupu automobilu se každý rozhoduje podle jiných parametrů, pro někoho je prioritní barva automobilu pro někoho bezpečnost, kterou zajišťuje. Většina z nás ale jako jedno z hlavních kritérií posuzuje spotřebu paliv daného automobilu a kolik mě bude stát provoz takového automobilu. Tento parametr nevypovídá příliš o tom, jakou spotřebu budu mít konkrétně já, jelikož můžu řídit takovým způsobem, že spotřeba bude výrazně vyšší, ale i přesto dává kupujícímu určitou představu, kde leží jakýsi standart. A to stejné platí i u energetické náročnosti budovy. Při koupi domu by také mělo být jedno z hlavních rozhodovacích kritérií to, kolik mě bude stát provoz takového domu.
Příklad:
Představme si typický rodinný dům, ve kterém žije čtyřčlenná rodina a jehož energeticky vztažná plocha je 160 m2.
Náklady na provoz takového domu, pokud se nachází v klasifikační třídě F (což je druhá nejhorší), se liší podle zdroje vytápění: pokud topíme zemním plynem, náklady se mohou pohybovat okolo 96 tis. Kč, u zdroje tepla na elektřinu 140 tis. Kč a např. v domě s tepelným čerpadlem se pohybují okolo 58 tis. Kč. Pokud je však dům zrekonstruovaný nebo nový a nachází se v klasifikační třídě C, náklady na roční provoz značně klesají. U plynu na cca 38 tis. Kč, u elektřiny na cca 56 tis. Kč a u tepelného čerpadla dokonce na cca 23 tis. Kč. Z tohoto modelového příkladu je patrné, že mezi klasifikačními třídami ukazatele energetické náročnosti můžou být markantní rozdíly v nákladech na energii, kterou ročně platíme.