Stanovisko k problematice definování zdroje s instalovaným tepelným výkonem nad 200 kW

Novelou zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) účinnou od 1. července 2015, byl mj. upraven rovněž § 9a spojený s povinností zpracovat energetický posudek (EP). Největší část EP je zpracovávána podle § 9a odst. 1 písm. a), kdy vzniká povinnost pro stavebníka, SVJ nebo vlastníka budovy zpracovat EP při výstavbě nových budov nebo při větší změně dokončených budov se zdrojem energie s instalovaným tepelným výkonem vyšším než 200 kW. Takovýto EP je pak součástí průkazu energetické náročnosti budovy a je předkládán jako jeden z  podkladů pro vydání stavebního povolení. SEI je pak v případech,kdy je dle zákona požadováno zpracování i EP, dotčený orgán a vydává závazná stanoviska ke stavebnímu řízení.

Pokud se v budově nachází centrální zdroj energie, pak není pochyb o tom, že se do 200 kW počítá pouze to, co je opravdu instalováno v kotelně, ať už jde o samostatný kotel či např. zapojenou kaskádu. Nicméně bodem, jež vyvolává diskuse, je chápání povinnosti v případech, kdy jsou umístěny jednotlivé kotle v bytech či průmyslových nebo výrobních halách a dalších objektech, které mají často instalovány třeba teplovzdušné plynové jednotky, jež v součtu můžou významně převyšovat 200 kW.

Jelikož se jedná o posouzení možné alternativy dodávek energie (připojení na SZTE, tepelné čerpadlo, kombinovaná výroba tepla a elektřiny nebo OZE) vůči nealternativnímu zdroji (např. plynový kotel), má EP jako dokument pouze informativní charakter tak, aby podal zadavateli – stavebníkovi informaci, zda pro něj tato alternativa není z pohledu ekonomického, ekologického či technického výhodnější. Zároveň je zde požadavek na projektanty a energetické specialisty, aby zvážili instalaci i jiného zdroje. Je tedy potřeba nahlížet na stanovení povinnosti zpracovat EP z pohledu, jak energeticky významná budova je či bude.

Jestliže se tedy jedná např. o průmyslové haly, které v mnoha případech mají obrovské instalované tepelné výkony přes 1 MW, ale třeba v zařízeních typu teplovzdušných jednotek a účelem zákona je efektivní nakládání s energií, pak je odůvodnitelné, aby se pro účely posuzování povinnosti podle § 9a odst. 1 písm. a) zákona přistoupilo k názoru, že se za pojem „zdroj energie s instalovaným tepelným výkonem vyšším než 200 kW“ považuje součet všech instalovaných tepelných výkonů v budově či energetickém hospodářství. Do tohoto součtu se tedy zahrnují všechny kotle v budově, i přesto, že jsou například v jednotlivých bytech, ale zároveň i např. plynové zářiče či akumulační kamna, které jsou technickým systémem podle definice v § 2 odst. 1 písm. u) zákona.

Tímto může SEI skrze závazná stanoviska částečně dozorovat výstavbu nebo rekonstrukci budov, které jsou energeticky významné, což je v souladu s účelem zákona.

Povinnost zpracovat EP podle § 9a odst. 1 písm. a) se nevztahuje v případě, že je uvažován jakýkoliv alternativní systém (stávající nebo navrhovaný).